Stavitelé chrámů – japonská rodinná pohádka trvala 1428 let a desítky generací

Pokud chcete rodinnou firmu provozovat téměř 15 století, vyberte si stabilní odvětví, nebojte se mísit tradici s modernitou a na výzvy doby reagujte uvážlivě.

POHÁDKA ZAČÍNÁ

Nejstarší rodinnou firmou na světě byla až do roku 2006 japonská společnost Kongó Gumi. Její historie sahá do roku 578 našeho letopočtu. Tehdy přišel do Ósaky z Korejského poloostrova nadaný tesař Šigemitzu Kongó se svou rodinou a započal neuvěřitelný příběh, který trvá vlastně až do dnešních dnů. Jenom pro dokreslení, bavíme se o době, kdy na území dnešní České republiky přicházeli v době stěhování národů první Slované a zemřel Justinius II, císař tehdy ještě existující Byzantské říše.

To Japonsko bylo v jiné situaci. Princ Šótoku tam rozšiřoval a podporoval budhistické náboženství. A právě v této souvislosti pozval tesaře Šigemitzu Kongó. Chtěl, aby postavil první budhistický chrám Šitennódži v Ósace. Šigemitzu se úkolu zhostil se ctí, stavbu můžete obdivovat dodnes.  Princ byl tedy spokojen, stavby sloužily svému účelu a jejich mistrovské zpracování bylo zdrojem nemalého obdivu. A to se stalo základem budoucího úspěchu firmy. Japonsko zdobí dodnes stovky chrámů, věží i bran, včetně ikonické stavby – Ósackého hradu, za jejichž vznikem stojí rodina Kongó a nesou její rukopis. Budhistické náboženství díky princi Šótoku a císařovně Suiko (mimochodem první ženě na japonském chryzantémovém trůnu) zapustilo kořeny hluboko, stalo se jedním ze dvou nejsilnějších náboženství v zemi a zaručilo tak rodině spolu s přízní dvora práci po následující staletí. 

PŘÍČINY ÚSPĚCHU

Udržet firmu skoro 1500 let chce vedle štěstí i dobré podmínky. Rodina Kongó si, zjednodušeně řečeno, vybrala velmi stabilní odvětví podnikání. Tradiční japonská společnost vyznávající budhismus potřebovala po staletí nové a nové chrámy, kde mohla praktikovat náboženství. Náboženství znamená stabilitu a jistotu. Nové chrámy postupně stárly, bylo potřeba je opravit, rozšířit, upravit či prostě postavit znovu. A to vše zaručovalo práci etablované firmě se zvučným jménem a postupem času nejdříve staletou a pak i tisíciletou tradicí. Tu dokáže Kongó Gumi doložit mimo jiné svitkem ze 17. století, který je dlouhý tři metry a je v něm zaznamenáno 40 generací rodinné firmy. Abychom si jen pro kontext připomněli, co se v 17. století dělo v našich končinách. Probíhala třicetiletá válka a po ní jeden z největších přesunů majetku v Čechách i na Moravě.

Další příčinou úspěchu společnosti byl pružný nástupnický systém. Rodina vybírala nástupce ve vedení firmy velmi pečlivě. Vždy to byl ten, kdo měl největší vůdčí potenciál a vykazoval nejvíce schopností a motivace firmu dále rozvíjet. Nemusel to být nejstarší syn a vlastně to ani nemusel být syn. Nástupnictví mohlo přejít i na dceru, nebo na jejího manžela, který ve chvíli, kdy se do firmy „přiženil“, převzal její rodové jméno a díky tomu tradice pokračovala dále.

Rodina se také dokázala přizpůsobit okolnostem a obchodním příležitostem, které s sebou nesla doba. V historii samozřejmě přišla i složitá období, která krátkodobě stavbě chrámů vůbec nepřála. Ale Kongó Gumi si dokázala poradit. V 19. století, kdy za dynastie Meidži procházela japonská společnost obrovskými změnami, začala firma pracovat nejen na stavbách chrámů, ale brala i klasické komerční zakázky. Za druhé světové války pak své kapacity využila k výrobě rakví, kterých tehdejší Japonsko bohužel potřebovalo opravdu mimořádné množství. Po válce se pak vrátila ke svému původnímu předmětu podnikání – bylo potřeba obnovit a opravit množství válkou poničených chrámových budov. I zde dokázala Kongó Gumi reagovat na moderní dobu – vyvinula nové stavební postupy, které zajistily stavbám stabilitu i při zemětřesení a zároveň dokázaly zachovat vysokou uměleckou a estetickou hodnotu.

A ZAZVONIL ZVONEC A POHÁDKY JE KONEC… OPRAVDU?

Osudnou se firmě stalo špatné finanční a investiční rozhodnutí a následně pak ekonomicky nepříznivé období přelomu druhého a třetího tisíciletí. Na problémy si společnost zadělala v 80. letech 20. století, kdy naskočila na investiční euforii vyvolanou bublinou na trhu nemovitostí v Japonsku.  Aby Kongó Gumi mohla nakupovat, velmi se zadlužila. V letech 1992- 1993 pak bublina splaskla a Kongó Gumi se ocitla v obrovských finančních problémech, protože její aktiva zdaleka nevyrovnávala její dluhy. Navíc se dost rychle měnila japonská společnost a po roce 1998 dramaticky klesla poptávka po stavbě nových chrámů. V roce 2004 tržby klesly o 34 %, firma musela přistoupit k restrukturalizaci a propouštění zaměstnanců. Poslední ranou pak byla ekonomická krize, která Japonsko zasáhla v roce 2006. Té úž nedokázala společnost vzdorovat a nemohla splácet dluh ve výši 343 milionů dolarů. V lednu 2008 pak byla převzata korporací Takamatsu Ltd.  Prezident Takamatsu tehdy přiznal, že při převzetí firmy hrál roli sentiment, protože podle něj by byla škoda, kdyby se stovky let tradice a dobrého jména Kongó Gumi  rozplynuly v prach. Poslední prezident společnosti Kongó Masahasu Kongó tak přes finanční krach firmy zajistil další pokračování rodového jména.

A CO EVROPA A AMERIKA?

Je otázkou, zda vůbec může v individualistickém euroatlantickém prostoru vydržet firma tak dlouho, když se naše historie vyznačuje lety turbulencí a prudkých změn. Když moderní společnost stojí na principu individuálního úspěchu, maximalizaci zisku a neustálém honu za inovacemi, novinkami a tezi o neomezeném rozvoji. Právě tyto okolnosti jsou považovány za živnou půdu pro konkurenci, která přináší inovace a další rozvoj. Evropské a americké firmy už vůbec se nemohou délkou své existence s japonskou rekordmankou srovnávat, ale i mezi nimi najdeme pár společností, které existují již dlouhou řádku staletí. A o těch napíšu příště.